Giorni Rubati Press
ERIK FRIEDLANDER & TEHO TEARDO - Giorni Rubati:
Music Inspired By The Poems OF Pier Paolo Pasolini
(Bip-Hop 34; EEC)
"This record is a total breath of fresh air. A
collaborative effort between Erik Friedlander on cello
and Teho Teardo on electronics, inspired by the poetry
of Pier Paolo Pasolini, "Giorni Rubati" successfully
demonstrates how a duo record which straddles the
balance of the acoustic/electric improvisation duo
dichotomy should be made - each player actively
contributes to the evolution of the music, yet neither
steps on the other's toes unless it's in (a rather
friendly and sportsmanlike) provocation.
Erik sounds fantastic in this setting - laying down
(and often overdubbing multiple) thick, richly toned
and oft-melodic lines, scrapes, and scuffles amidst a
forest of electronic drones, ticker-tape flickers of
ping-ponging rhythms, and clouds of static, with the
occasional voice appearing amidst this wilderness to
recite spoken fragments which never overshadow or
detract from the music. This is precisely the sort of
record which I love to appear here in the shop - it
easily makes waste of genre categorizations and debates
of improv versus composition, and achieves that
all-too-rare goal of featuring a little something for
everyone whilst never dumbing itself down to pander to
a particular listener base. Simply stunning, and
without question one of the year's best records - and
bonus points for the shredtastic (hidden) cover of the
Normal's "Warm Leatherette", which closes out the disc
and crazily, actually, REALLY works. Bravo, gents!" -
Mikey IQ Jones.
MUSIC-SCAN / Germany / January 2007
Beinahe hätte ich diese transatlantische
Kooperation zwischen dem New Yorker Cellisten Erik
Friedlander und dem italienischen Elektronik-Meister
Teho Teardo übersehen, doch was einem hier in den
13 Songs entgegenschallt, würde sogar einer weit
ausführlicheren Erwähnung gebühren, als
es in diesem Rahmen möglich ist. Friedlander hat
sich über die Jahre als avantgardistisches
Aushängeschild am Cello erarbeitet, was nicht nur
seine Arbeiten mit Laurie Anderson, John Zorn oder
Courtney Love unterstreichen. Friedlander wandert auch
auf diesem Album scheinbar mühelos zwischen
abstrakter Klangmalerei und klassisch angelegten
Figuren, die von Teardo sowohl gebrochen als auch
zusammengehalten beziehungsweise zusammengeführt
werden. In ihrem Zusammenspiel entwickelt das Duo
erstaunlich emotionale und dichte Klangräume, die
sich nicht nur im Avantgarde- und Experimentalkontext
zuhause fühlen, sondern auch im Bereich der
Filmmusik sehr effektiv eingesetzt werden könnten,
wie dies bei anderen Arbeiten der beiden Protagonisten
ja schon desöfteren der Fall war. Friedlander und
Teardo loten auf diesem Album dabei sehr geschickt die
dynamischen Bandbreiten aus und zeigen in jedem
einzelnen Song die beeindruckende Vielseitigkeit ihres
musikalischen Schaffens. Im konzeptionellen Zentrum des
Albums stehen die Gedichte des italienischen Regisseurs
und Schriftstellers Pier Paolo Pasolini, die das Duo
hier in eine musikalische Form gießt, die nur
einige Gitarrenspuren und Klavierfiguren neben den
geschmackvollen Electronica-Entwürfen
benötigt. Eine Zusammenarbeit mit faszinierendem
Ergebnis, welches die Klasse der beiden Musiker zu
einer neuen Schönheit verbindet. 8/10 Matthias
http://www.music-scan.de/Templates/reviews_team.php?id=7629
VENTILO # 176 / France / December 2006 Cette mise en
musique des poèmes de Pier Paolo Pasolini aurait
pu être un projet particulièrement fumeux
tant le réalisateur de Théorème est,
de nos jours, mangé à toutes les sauces.
Que nenni. Ce disque aux arrangements inventifs navigue,
en treize titres, d’univers quelquefois ombrageux
vers des tableaux soyeux, plus aériens. Giorni
Rubati tangue avec discipline de constructions
saccadées en ruptures douces, transcrivant ainsi,
de manière abstraite mais belle, l’univers
si spécial du maestro italien. Cette lente
dérive mélancolique (on pense notamment
à Tramonto pi nero dell’alba) offre donc
à nos oreilles une possibilité
inaccoutumée d’approcher la facette
littéraire, généralement moins
connue et pourtant tout aussi riche, du metteur en
scène. Gracieux et captivant. LV
Go To Review
Erik Friedlander & Teho Teardo Giorni Rubati
Bip-Hop 2006
Souèasná laptopová elektronika
dochází pomalu ke svému
koneènému tvaru, a není tedy divu,
že umìlci toužící po
progresi se poohlížejí, kam
dál. Zcela logicky dostávají
prostor nástroje akustické, jejichž
„zastaralost“ je v post-éøe
chápána jako kladná hodnota.
Nová alba labelù citlivì
reagujících na
nejnovìjší indie trendy
(Staubgold, City Centre Offices…) jsou toho
jasným dùkazem. Francouzské
vydavatelství Bip-Hop, jež
mùžeme bez mrknutí oka hodit do
stejného pytle k døíve
jmenovaným, pøichází s
deskou, kterou mùžeme považovat za
prototyp „nových
poøádkù“. Italský
laptopaø Teho Teardo po dva roky na dálku
(a posléze i face to face) experimentoval s
americkým violoncellistou Erikem Friedlanderem a
výsledkem je elektroakustické album
inspirované básnìmi Piera Paola
Pasoliniho. Mladý elektronik hledá
spoleènou øeè s newyorským,
Downtownem odkojeným avantgardistou.
Výsledkem jsou jak nervní erupce se
stopáží okolo jedné minuty,
tak delší hladivé meditace, kde
akustické cello nachází
zajímavý doprovod v
souèasné elektronické abstrakci.
Právì napìtí
vyvìrající ze spojení
starého s novým
vytváøí onen
potøebný svorník, jenž
drží kolekci pohromadì. Ne
náhodou duo sbírá
uznání nejen v avantgardní
baštì Knitting Factory (skladba Pause For
Supper je právì odtamtud), ale
také na pøehlídkách
pøedstavujících
modernìjší trendy
alternativní hudby. Další
doporuèení snad není
potøeba.
Pavel Zelinka inzerce
Erik Friedlander & Teho Teardo Giorni Rubati
Bip-Hop 2006
Souèasná laptopová elektronika
dochází pomalu ke svému
koneènému tvaru, a není tedy divu,
že umìlci toužící po
progresi se poohlížejí, kam
dál. Zcela logicky dostávají
prostor nástroje akustické, jejichž
„zastaralost“ je v post-éøe
chápána jako kladná hodnota.
Nová alba labelù citlivì
reagujících na
nejnovìjší indie trendy
(Staubgold, City Centre Offices…) jsou toho
jasným dùkazem. Francouzské
vydavatelství Bip-Hop, jež
mùžeme bez mrknutí oka hodit do
stejného pytle k døíve
jmenovaným, pøichází s
deskou, kterou mùžeme považovat za
prototyp „nových
poøádkù“. Italský
laptopaø Teho Teardo po dva roky na dálku
(a posléze i face to face) experimentoval s
americkým violoncellistou Erikem Friedlanderem a
výsledkem je elektroakustické album
inspirované básnìmi Piera Paola
Pasoliniho. Mladý elektronik hledá
spoleènou øeè s newyorským,
Downtownem odkojeným avantgardistou.
Výsledkem jsou jak nervní erupce se
stopáží okolo jedné minuty,
tak delší hladivé meditace, kde
akustické cello nachází
zajímavý doprovod v
souèasné elektronické abstrakci.
Právì napìtí
vyvìrající ze spojení
starého s novým
vytváøí onen
potøebný svorník, jenž
drží kolekci pohromadì. Ne
náhodou duo sbírá
uznání nejen v avantgardní
baštì Knitting Factory (skladba Pause For
Supper je právì odtamtud), ale
také na pøehlídkách
pøedstavujících
modernìjší trendy
alternativní hudby. Další
doporuèení snad není
potøeba.
Pavel Zelinka inzerce
FLUCTUAT / France / February 2007
Ambiances Magnétiques
Curieux comme les années post-punk (78-84)
hantent la musique de notre temps. Qui s'attendait par
exemple à un invisible tracks reprenant le "Warm
Leatherette" de Daniel Miller alias The Normal (1978),
sur cet album d'Erik Friedlander et Teho Teardo, deux
personnalités globalement plus impliquées
dans le domaine des musiques électroniques
savantes, improvisées ou
électroacoustiques ? Pourtant, ceux qui
connaissent le parcours de Friedlander, fameux
violoncelliste new yorkais habitué aux
performances de John Zorn ou Laurie Anderson, ne
verront qu'une encoche de plus sur "la tête"
(c'est ainsi que l'on appelle le haut du manche du
violoncelle) de son instrument. Toujours est-il que, de
l'electroclash aux formations iconoclastes comme Zombie
Zombie, il semblerait que nous soyons appelés
à croiser ce morceau culte du post-punk tout au
long des années 2000.
Mais revenons à Giorni Rubati, l'album de
Friedlander et Teardo, une collaboration
transatlantique inspirée de poèmes de
Pier Paolo Pasolini, incarnée par un
échange d'idées et de musiques
accompagné d'un remix systématique des
travaux respectifs des deux artistes. Cette association
est à l'origine d'un espace acoustique
oscillatoire et clapotant ("Munifried"), tantôt
bruitiste ("Lacrime"), tantôt post-rock ("To The
Red Flag") mêlant plus qu'habilement organique et
électronique, qui s'impose à l'auditeur
dés les premières minutes, ce qui est
rare dans ce domaine musical. Oublieux des gimmicks
tendances, les deux artistes développent leur
univers sonore en toutes liberté, tout en
prolongeant les travaux d'autres passeurs de
frontières exemplaires comme le guitariste Oren
Ambarchi ou les pianistes Kenneth Kirschner et Ryuichi
Sakamoto (concernant ce dernier, on pense bien
évidemment à sa collaboration avec Alva
Noto).
Giorni Rubati est de ces albums puissants qui
illustrent combien, aussi éloignés
soient-ils, deux individus peuvent parfaitement former
un macrocosme créatif. A l'image des âpres
saillies d'archer qui remplacent les riffs de
synthé du "Warm Leatherette" mentionné
plus haut, Friedlander et Teardo sont à
l'origine d'une musique charnelle et magnétique
dédiée aux explorateurs de sons et aux
curieux impénitents.
N'hésitez pas à vous rendre sur le profil
myspace d'Erik Friedlander pour écouter une
sélection de morceaux de Giorni Rubati, ainsi
que sur celui du label marseillais Bip_hop qui propose
l'étonnante reprise en question.
Go To Review
Erik Friedlander & Teho Teardo - Giorni Rubati 14
skladeb, Bip Hop
Posluchac(sky nároc(nou hudbu
pr(ináší na svém
spolec(ném albu americký violoncellista
Erik Friedlander, jenž má za sebou
spolupráci s r(adou ume(lcu* od Johna Zorna,
Laurie Anderson, Mikea Pattona až po Courtney Love
a italský elektronický tvu*rce Teho
Teardo, jehož hudební kooperace jsou
rovne(ž zaznamenání hodné -
viz Zeni Geva, Cop Shoot Cop, Mick Harris (Napalm
Death, Scorn).
Na rozdíl od výše
jmenovaných je tvorba dvojice
oprošte(ná od rockových atributu*,
jisté str(ídmé paralely snad
naleznete u experimentalistu* Johna Zorna a Laurie
Anderson. V pr(ípade( alba Giorni Rubati
zabaleného ve výtvarne(
vycizelovaný digipack by se
nejspíš dalo hovor(it o
námluvách soudobé
vážné hudby s avantgardní
elektronikou, které pouze ve dvou
pr(ípadech protnou monology - jednou v
italštine( a podruhé v anglic(tine(.
Výjimku, jakési odboc(ení z
nastavené linie, pr(edstavuje
nejstravitelne(jší track, který je
ukryt pod bezejmennou stopou c(. 14., což je
minimalistická lec( pu*sobive( mrazivá
skladba s nábe(hem až ne(kam do
electro-core typu zmin(ovaných Cop Shoot Cop
resp. Meat Beat Manifesto.
